Historie

Planiny vzdálené a opředené bájemi se staly předlohou pro mnoho známých mytologických příběhů. Mezi nimi se jako skvost pro nás, obyvatele tohoto místa, stává báje o mystickém ostrově, zahaleného do mlh tak hustých, že bez správného vedení jednoho z obyvatel se na tento ostrov nedostanete.

Jeho obyvateli se stali rolníci a sedláci, kteří ale potřebovali ochranu před hrůzou, která se v okolním světě začala rozprostírat. Začaly se tu objevovat stále častěji zprávy o bezpráví rozsévaném rukou temného vládce, Dark Elfa.

Tento mocný temný vladař ovládal svou nezastavitelnou armádu, kterou vedli jím vycvičení bojovníci, nadlidských schopností. Tyto postavy zahalené v kápi dovedly ovládat své meče s nadlidskou rychlostí a přesností. Proto se lid, který to stihl, snažil schovat, kde se dalo.

Bylo jen otázkou času, kdy temný pán dostane zálusk i na bájné planiny, kde dosud vládl klid a mír. Kde život proudil ze všeho, na co tu lidské oko jen pohlédlo. Život tu vzkvétal a tak když se tu začali objevovat první náznaky temného vládce v podobě jeho vojska, obyvatelstvo vyslalo spěšné zprávy do samotného středu této říše, odkud bylo vidět několikráte vzlétnout samotného Avalonského fénixe, který proletěl mlhou zahalené planiny a opět zmizel v tom samém místě. Vojska temného pána postupovali a za sebou nechávali pouze zkázu a smrt. Když tu najednou…

První vojáci temného pána začali pociťovat, že nejsou sami, ale než se stačili ohlédnout, tak už leželi na zemi probodnutí šípem, na jehož konci se třepotalo pírko z Avalonského fénixe. Velmi vzácného ptáka, který nebyl mnohokrát viděn, přesto zde byl doma.

Další vojáci temného pána, kteří šli za nimi, už byli opatrnější a ztráty nebyly tak absolutní, takže se jich přeživší část hrnula nezastavitelně směrem, odkud lítali šípy. Když už mohli vidět  erby na hávech osmi lučištníků v barvách různých Avalonských pánu, jeden z lučištníků zapálil svůj šíp a poslal ho k nebi. Když dosáhl vrcholku své dráhy, ozvalo se troubení okolo celého vojska Dark Elfa a  bylo slyšet jedno hlasité a z tisíce hrdel zařvané „NA NĚĚĚ … NEŠETŘTE JE…“

A to už mlhy odhalily armádu Rytířů Avalonu, která byla vedena skvělými generály této doby, ve které byli bojovníci z nejorůznějších částí Avalonu. Kopiníci z Aerdanu, jízdní oddíly z Germeru, velká chlouba Avalonské armády lučištníci z Avalonských planin a rytíři ze všech částí neznámé a ságy  opředené říše avalonské.

První zaútočili lučištníci a postříleli první řady zlosynů, držící kopí, aby zabránili jízdě v útoku. Když ale padli, měla jízda cestu volnou a najela přímo doprostřed armády temného pána, čímž jí rozdělila na dvě poloviny, které si meze sebe rozdělili kopiníci a rytíři. A aby toho nebylo málo tak mágové a mniši z avalonského kláštera, studnice moudrosti, vyrývali do řad vojáku Temného pána krvavé rýhy svými kouzly

V mžiku oka bylo jasno. Drtivá porážka armády Dark Elfa, slavné vítězství Rytířů Avalonu. Všude kolem na zemi se válela těla poražených zlosynů, jejich vnitřnosti a části nebo celé údy. Na největším kopci mrtvol stálo těch několik postav v kápi a hlasitě oddechovali. Generál temné armády si našel velmi neslavnou smrt, kdy během úprku z prohrané bitvy zakopl a spadl do příkopu u jednoho statku. Následné hlasité křupnutí a poslední výdech tohoto generála, který byl pravou rukou Dark Elfa, jen potvrdily naprosté vítězství Rytířů.

Tyto postavy oddechující na kopci byli právě ti mytologií opředení rytíři, kteří vedou vojska avalonská a nyní se vydávají i za hranice Avalonu, kde se snaží mírnit vliv temného pána Dark Elfa.